Transformační konstelace s krásným koncem
V průběhu některých konstelací dochází k osobní transformaci. Mění se jeho postoje a uvolňují zatěžující emoce. Cítí se pak být více ve spojení se sebou, více v klidu, je uvolněný, šťastný, jeho myšlení je jasné. Jako kdyby někdo sundal napětí z jeho těla a starosti z mysle. Transformační konstelace mívá krásný konec plný dojetí, pocitů štěstí a lásky.
Kdy v konstelaci dojde k osobní transformaci?
Člověk, kterého konstelace má transformační průběh a „šťastný konec“ přišel s tím, že už byl zásadní změnu připravený. Sice o tom nemusel vůbec vědět, ale nějakou dobu před konstelací byl nervózní, nespokojený a jako kdyby tušil, že změnu nutně potřebuje. Poddává se tomuto volání a čeká, co má přijít. Jeho příprava nespočívá v nějakém konkrétním úkonu, nemusí přemýšlet nebo hledat souvislosti. Nemusí se hrabat v minulosti a ve vztazích k předkům. Informace si najdou k člověku cestu samy – někdo řekne něco, co je zvláštní, překvapivé nebo šokující. Objeví se sny nebo náhody.
Je-li člověk ochoten slyšet něco, co je zcela nové a nečekané, je-li otevřený možnosti, že věci mohou být jinak, než si myslel, tak je velká pravděpodobnost, že jeho konstelace bude mít šťastný konec. Nelpí na tom, že má pravdu a připouští, že se mohl mýlit. Připouští, že pravda je jinde a je jí otevřený. Konstelace pak probíhá lehce, její průběh se přítomných dotýká a emoce jsou silné. Transformace spočívá v prožitku smutku, křivdy, lítosti, víny nebo ztráty. Postupně tyto pocity odchází a člověk se vyrovnává s tím, co slyšel a zažil. Přichází smíření, klid, pocit lásky k blízkým a silný pocit sounáležitosti s druhými. Objevuje se štěstí, radost z obnovených vztahů a změny negativní energie v pozitivní. Zástupci se cítí velmi dobře, lehce, září štěstím a láskou. Konstelace končí šťastně.
Jak člověk pozná, že lpí na své pravdě a nedovolí změnu?
Člověk, který není připraven na šťastný konec konstelací, ve skutečnosti nechce změnit něco vě svém životě. Necítí se sice dobře, je bez radosti a má, nebo si dělá starosti. Přemýšlí o tom, co se ho netýká a řeší to, co nemusí řešit. Zabývá se problémy druhých a nedokáže si přiznat, že by se mohl mýlit. Obzvášť ženy věnují svou pozornost druhým namísto toho, aby si všímaly, jak jim je a co cítí. Ty, které se hodně věnují osobnímu rouvoji a „duchovnu“ ve smyslu duchovního rozvoje, mohou být odtržené od reality, svého těla a mohou být obětí mentálních programů.
Nepravda nebo obelhávání sebe sama, je zatěžující. Pravda přináší lehkost a radost. Pokud člověk trvá na tom, že musí dělat to, co dělá, tak se sám brání změně – a nalhává si, že to tak musí být. Ne, nemusí. Vesmír má nespočené množství varisnt, které by mohly nastat. Člověk však nechce vidět ani jednu.
Konstelace s nejasným závěrem
Někdy se člověk nechce vzdát svého názoru a své pravdy. Je jí téměř posedlý a i když touží změnit svůj stav, svůj život, tak k tomu není ještě připravený. Konstelace je těžká, cítíme se „zapatlaní“ něčím, co je jako guláš a východisko není vidět. Přítomní se cítí nespokojeně a nezúčastněně. Člověk čeká, že konstelace vyřeší jeho problémy, ale nedovolí se odevzdat jejímu průběhu, je ve střehu a nedokáže se ponořit do nových pocitů. I když se během konstelace ukáže, že problém má jiné kořeny, než si myslel, tak není schopen vzít tyto informace vážně, není schopen je prožít, a tak se opět vrací ke svým domněnkám a křivdám. Takováto konstelace se může vléct, a i tak se neobjeví chvíle, která by stavějícího zasáhla natolik, aby se mohl ponořit do emocí traumat, které v sobě drží. Konstelace končí nejasně a má otevřený konec – nedochází ke smíření nebo pochopení. Není to chyba stavějícího. Nedá se mu ještě ponořit do míst, která jsou velmi bolestivá, a tak si nalhává hezčí realitu. Bývá to i tehdy, když chceme vypadat lépe nebo chceme, aby si druzí (rodiče) mysleli, že nám je lépe, než tomu je ve skutečnosti. Pak manipulujeme sami sebou i druhými a nedokážeme si přiznat toto obelhávání sebe sama, i když se lež v konstelaci ukáže. Člověk odmítá přijmout to, co vidí, co slyší a co ukazují zástupci v jeho příběhu, brání svůj postoj protichůdnými argumenty a nevnímá, ani když je „přistižen“ konstelací při lži. Tak strašně se bojí, že se zveřejní to, jak to má po pravdě. Doporučuji pak objednat se na individuální terapii, ve které se mohou tato traumata a strachy postupně otevírat a uvolňovat.
Těžší průběh mívají i ty konstelace, které si staví ženy příliš ovlivněné názory z oblasti osobního rozvoje, esoteriky, koučingu a dalších „mentálně zaměřených“ programů. Jsou zvyklé být natolik „v hlavě“- pořád přemýšlet, že si nedokáží uvědomit pocity. Neví, co cítí a velmi těžko své emoce popisují. Pořád se vrací k „bezpečí v hlavě“ a nedovolí se odevzdat emočnímu toku, který je k sobě v konstelaci přitahuje, jako očistný horský pramen. Těmto ženám pak doporučuji postupy, které jim umožní zbavovat se závislosti na myšlenkových programech a pomohou rozvíjet schopnost lépe vnímat tělo a emoce.