Na terapie a konstelace přichází i lidé se zdravotními potížemi. Na první pohled jsou jejich příčiny venku, ale i tak vždy souvisí s psychikou člověka a psychosomatikou. Tělo je neuvěřitelně inteligentní systém, který onemocněním mluví ke svému majiteli a informuje ho o nerovnováze v nějaké oblasti života. Často jsou za tím vztahy. Když objevíme souvislosti například vysokého tlaku a špatného partnerského vztahu, tak není neobvyklé, že dotyčný člověk připouští souvislost i to, že danou záležitost tušil.
Vztahy a emoce
K někomu cítíme sympatii, někoho nemáme rádi, a k někomu cítíme odpor. Při komunikaci s druhými je normální, že se emoce mění, jsou jako tekoucí voda nebo vítr. Člověk může ze strachu tuto dynamiku prožívání vlastních pocitů potlačit nebo popřít. Zvykáme si „nejak se chovat“ , chovat se tak, „aby byl doma klid„, „aby se nerozčílil/a“ a namísto adekvátních reakcí, ukazujeme zdánlivou vyrovnanost. Stres se po jisté době stane tak běžný, že ho přestaneme vnímat.
Nejintenzivnější emoce v nás vyvolávají nejbližší lidé.
Jsou to rodiče, partner, partnerka, děti, sourozenci, prarodiče, kteří v nás probouzí nechtěné pocity. Marta byla přesvědčená, že jí má její muž stejně rád, jako ona jeho. Přehlížela jeho argesivní projevy, ponižování a zneužívání její laskavosti a omlouvala vše slovy, že on to tak nemyslí a že je to v jádru hodný člověk. Přesvědčení, že jí má přeci rád (hodně), tak jako ona jeho, vytvořilo pomyslný koberec iluzí, pod kterým schovávala své skutečné pocity. Muž, který má svou ženu rád, jí přeci „nemůže“ ubližovat, tím pádem ona „nemuže“ cítit žádné emoční zranění. Žití pod vlivem tohoto iluzorního filtru, dovoluje cítit jenom pozitivní emoce, spojené s významem slov mít rád a blokuje ty negativní, jako jsou vztek, hněv, šok, duševní otrávenost, zklamání, nenávist, odpor a další. Následkem mentálního filtru jsou popřené negativní pocity, kterých energie v těle zůstává a hromadí se.
Energie z nepříjemných emocí se ukádá v těle
Energie se nemůže ztratit, a tak se ukládá do těla a jeho orgánů. Projevuje se navenek v podobě únavy, a pak nemocí. Bolest části těla nebo jeho onemocnění je řečí duše, která tímto hlásí svému majiteli, že je v těle příliš velké množství škodlivé (emoční) energie. Lékař by pacientovi diagnostikoval vysoký tlak, terapeutka by mu pomáhala uvolňoval vztek. Psychiatr by předepsal prášky na depresi, terapeutka by pomáhala odhalit vzpomínky a emoce, spojené s přizpůsobováním se některému z rodičů a strach zlobit se na ně.
Vztahy nás učí, že všechny pocity jsou rovnocenné a potřebné
Slova 45 letého Pavla, který žije u rodičů a trpíí depresemi, vystihují podstatu emočního (dětského) filtru: „Máma má své dítě ráda, a tak chce pro něho to nejlepší.“ Iluze, že každá máma chce pro své dítě to nejlepší, Pavlovi brání uznat jeho skutečné pocity: napětí, vztek, zmatek a slyšet vydírání schovaného ve větě: „Pavlíku, nemůžeš mě tady přeci nechat s tím tvým (hrozným) otcem, co bych si bez tebe počala?.“ Opakovala jí, když se chtěl několikrát z rodčovského domu odstěhovat. Nemohl to mámě udělat, nemohl jí nechat tak smutnou a nešťastnou – bylo jeho vysvtlení. Příběh Pavla ukazuje, co běžně lidé ve vztazích dělají – odmítají vnímat celou škálu pocitů ze stachu, že „ty negativní“ pocity cítit (před někým) nesmí. Tento strach aktivuje v těle toxicitu a po jisté době, když je toxicita moc vysoká, tělo hlásí nemoc.
Nemoc jako signál emocí a problematických vztahů
Konstelace i terapie velmi rychle prokážou, které vztahy jsou problémové. Na vlastní oči tam můžeme vidět, kde jsme odmítali vnímat tlak, napětí nebo stres související s jinými lidmi. Čím dříve téma problémových vztahů otevřeme, tím je cesta k opětovné rovnováze jednodušší.