Při práci s lidmi se objevují situace vyjadřující dokonalost Života. Jeho smyslem je objevit a pustit strachy, smutky, sebeobviňování, pocity viny, frustrace a další negatviní emoce. Tyto pocity vychází z negativních názorů na sebe sama, uložených v podvědomí ve vrstvách.
Napadlo vás, že problémy nebo nemoc vašeho blízkého člověka souvisí právě s těmito vašimi postoji?
Napadlo vás, že trápení vašeho blízkého poukazuje na něco podobného, co se odehrálo ve vaší minulosti, ale co jste pořád neuvolnili ze své mysle?
Je náhoda, že dospělá dcera obejví bulku v prsu, nebo je to následek dokonalého systému vztahů? Podívá-li se její máma na své pocity, obejví velký strach. Strach jak o dceru, tak i strach, který s dcerou přímo nesouvisí, a pramení z její vlastní minulosti.
Když byla máma mladší, tak jí někdo onemocněl na rakovinu a umřel. Ani po 20 letech nebyla se ztrátou blízkého vyrovnaná. Po celou tu dobu v sobě dusila smutek a pocity viny. Aby je nemusela vnímat, zaměřila pozornost na péči o druhé a na životy jiných lidí.
Dokonalost života nabídla této mámě, aby svou duši léčila a ona měla odvahu. A tak začala mluvit nahlas, že se o dceru bojí. Vzápětí se objevily její ošklivé vzpomínky na blízkého člověka, který dávno umřel. I po tolika letech byla plna smutku a pocitu viny. Ponořila se do nich a dovolila, ať se transformují.
Na konci procesu poděkovala své dceři. Z lásky k ní začala čistit vlastní dušvní toxicitu a naopak: dcera z lásky k mámě (podvědomě) onemocněla, aby tomuto procesu napomhla. Tak mocná a zázračná je Láska.
Nutí nás najít odvahu ohlédnout se tam, kde to bylo těžké, nepříjemné, hnusné, smutné a drásající. Nutí nás otevřít dvěře těžkým vzpomínkám, přijmout je a pustit.
Tam, kde je krabce plná odpadků a zbytečností, tam se dary nevejdou. Vyhazujme proto své vnitřní zbytečnosti a odpadky, pomáháme tím svým potomkům a otevíráme se novým darům.
